Projekt Viktoriánský dům

Představuji vám můj první výtvor tohoto typu. Přivedla mě k tomu myšlenka, že už jako malá jsem si ráda hrála s panenkami a stavěla pro ně domečky z kartonu a krabic. Chtěla jsem mít tak krásný domeček, jako v Anglii děti mají. V té době už byl známý Pinterest, a tam jsem vždycky obdivovala nádherné výtvory Viktoriánských domů šikovných lidí. Stavěli je sami. Já jsem v té době neměla přístup k vrtačce, řezací ruční pile, ani ostrým věcem. Takže mi holt musel postačit kartón a krabice od bot. Můj táta je velký kutil , a je velmi zručný. Vždy jsem se na něj ráda dívala, když cokoliv vyráběl, přivrtával a řezal. Fascinovalo mě to a až jsem byla dospělá, tak jsem s těmito nástroji začala vyrábět. Dala jsem si za cíl, že si taky jeden takový "Viktoriánský domeček pro panenky" vyrobím. Protože jsem ještě nikdy se dřevem nepracovala do míry řezání, a vrtání a takových věcí, učila jsem se za pochodu. Neměla jsem žádný plán. Jediné co jsem chtěla, byly schody po obou stranách a modrou barvu obložení. Nábytek a celkový vzhled interiéru jsem řešila až potom. Projekt trval okolo 100 hodin práce. Výsledek ale stál za to. Naučila jsem se práci s dalším materiálem, než jen plátnem a barvami, a také jsem se naučila zacházet s obráběcími nástroji. Zde máte možnost nahlédnout na celou mou práci. 

ze série Purity

V této sérii se věnuji mým osobním tématům, která jsou spjatá s vnímáním sama sebe. Do obrazu často vtahuji svou nejmladší sestru, na kterou mám jako " ta starší " sestra vliv. Často se mě lidé ptají, proč jí dávám šátek, a proč jí nejde vidět do očí? Ze začátku jsem to nevěděla. Jen byl ve mě ten pocit, že by to bylo pro diváky až moc troufalé, se dívat mé sestře přímo do očí. (Co se týče mé sestry, jsem totiž ohledně ní velmi ochranářská) Měla jsem v hlavě tu myšlenku, že si diváci nezaslouží ji mít tak dlouho pro sebe a dívat se na ni. Později jsem si ale zpětně uvědomila, že sestra na obraze jsem já, a důvod, proč jí zakrývám oči je ten, že se na sebe nechci dívat. Nechci aby se na mě dívali ostatní a nechci, abych byla vidět. Proto se často na obrazech zahaluji svou látkou. Někdy je to červená, někdy bílá. Barvy mají své emoce. Někdy z obrazů jde poznat smutek. Co z nich ale jde cítit nejvíc je bezmocnost. Na všech obrazech jsem strmá, klidná a tichá. V momentě, kdy už se něčím zahalím, je mi dobře a chci tak zůstat. Obrazy jsou jediné kde si mohu dovolit být sama sebou. V reálném životě mi to společnost neumožňuje. Okolnosti a situace ve kterých se nacházím jsou těžké, a věřím, že s měsíci a roky se bude jak má osobnost, tak i obrazy formovat. No a proč se série jmenuje "Purity"? V anglickém překladu to znamená čistota. A já jsem na těchto obrazech v mých očích co nejčistější pravé já, v jakém kdy mohu být.